Ani smrt nerozdělí lásku

22. června 2008 v 23:45 |  Příběhy
Byla jednou jedna dívka…život jí natolik ublížil,že přestala věřit v opravdovou lásku a uzavřela se úplně do sebe. Skoro s nikým nemluvila. Jen se svojí nejlepší přítelkyní a také s maminkou. Ve svém pokoji měla počítač, na kterém si vždy chatovala s různými lidmi. Alespoň nějaký kontakt se světem měla. Dlouhou dobu si psala s chlapcem, který se také trápil, protože ho trápila těžká nemoc. Lékaři mu nedávali šanci na uzdravení a on měl umřít. Ona se také moc trápila. Oba byli na dně. Po čase se mezi nimi utvořil velice pěkný vztah. Navzájem si pomáhali a dodávali si odvahu. A on najednou pocítil, že by mohl o svůj život kvůli ní bojovat, chtěl jí totiž spatřit na vlastní oči. Dívka se začala také po čase lepšit. Ten neznámý chlapec jí dával neuvěřitelnou sílu. Chtěla znovu začít žít. A tak se také stalo…po půl roce rozdávala úsměvy na všechny strany, získala i pár nových přátel, jiní chlapci jí začali dávat najevo sympatie,ale ona jen vytrvale odmítala. Pořád myslela na toho neznámého chlapce. Bydlel daleko, až na druhém konci republiky. Nevěřila, že by se mohli někdy sejít, přesto si s ním dál psala a oba dva se začali uzdravovat. Lékaři jen kroutili hlavami. Jak to, že ten tolik nemocný chlapec se náhle zázračně uzdravuje. A pak přišel ten osudový den. Dívka dostala zprávu, že její internetový přítel je zdravý a z nejhoršího venku. Byla neskonale šťastná. I když už byli oba zdraví, přesto spolu udržovali přátelské vztahy. Blížili se prázdniny a ti dva se chtěli opravdu sejít. Strašně se na sebe těšili a plánovali, co všechno o prázdninách podniknou. Domluvili se, že se sejdou v půli cesty mezi jejich domovy Když vyráželi na cestu, ujišťovali jeden druhého,jak se na sebe těší a nabádali se, aby na sebe dávali pozor. Moc se o sebe při té dlouhé cestě za štěstím báli. A pak ho spatřila. Vypadal přesně tak, jako na všech fotografiích, co od něj měla. Šli se spolu projít do parku. Bylo to tak idylické, asi moc krásné než aby to skončilo šťastně. První rok to však vypadalo, že spolu zůstanou na vždy. Sice se vídali jen o víkendech a bylo to moc náročné pro oba, ale milovali se. Všichni jim záviděli jejich lásku. Jak to tak už ale bývá, nic netrvá věčně. Tak jednoho víkendového dne, kdy byli ti dva spolu, se to stalo. Zrovna spolu seděli v parku na té lavičce, kde se přesně před rokem poprvé políbili. Místo jejich první schůzky zůstalo tak místem schůzky poslední. Zrovna si povídali o jejich začátcích na chatu, když vtom se chlapec rozkašlal. Byl to strašný záchvat kašle. Dívka nevěděla, co má dělat, jak mu pomoci. Po chvíli začal vykašlávat krvavé hleny. Dívka okamžitě vytočila záchranku. Chlapce odvezli do nemocnice, dívka jela s ním. Po hodině zemřel. Jeho nemoc se jen na chvíli skryla, aby pak propukla v ještě hrozivější míře. Dívka plakala. Celé dny a noci ležela na posteli a trápila se pro chlapce, který jí tolik pomáhal a kterého tolik milovala. Nedokázala si po těch skoro dvou letech představit život bez něj.proč jí opustil? Vždyť ona ho potřebuje, stal se součástí jejího života, jí samé. Rozhodla se. "bez něj žít nechci," naposledy se vypravila na místo jejich posledního rande. Kousek od parku vedla dálnice. Naposledy se ohlédla na tu lavičku v dáli, udělala krok….dva….slyší hukot…ohlušující ránu…křik…pláč. Pláče ona? Sama neví. Cítí velkou bolest…dere se jí až k srdci. A pak najednou ticho. Otevřela oči a spatřila ho. Svého milovaného chlapce. Usmáli se na sebe a padli si do náručí. Byli zase spolu, už navždy. Tentokrát je nikdo a nic nemůže rozdělit…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama